Starobylé svědectví obřích kamenných hlav

Epocha: Pozorují nás svýma nevidoucíma očima a jsou mlčenlivými svědky věků dávno minulých. Gigantické kamenné hlavy možná předávají skryté poselství, jež dosud nejsme schopni pochopit. Vydejte se s ENIGMOU Speciálem na napínavou výpravu na tři neobyčejná místa, kde lze spatřit fascinující kamenné monumenty – do Mexika za hlavami Olméků, na Velikonoční ostrov za sochami moai a do Turecka za hlavami bohů z Nemrutu. Jaké tajemství chrání?

KOHO ZOBRAZUJÍ TAJEMNÉ SOCHY NA VELIKONOČNÍM OSTROVĚ?
CO: sochy moai
KDE: Velikonoční ostrov (Rapa Nui) v Polynésii
STÁŘÍ: asi 500–1000 let
DŮVOD: zřejmě kult předků
ZAJÍMAVOST: Největší socha měří 21,8 metru a váží asi 270 tun.

Mořské vlny narážejí do boku tří štíhlých holandských lodí a vítr je žene dál a dál na východ. Náhle se ze strážního koše ozve volání: „Neznámá země na obzoru!“ Je Velikonoční neděle roku 1722, proto holandský admirál Jacob Roggeveen (1659–1729) nazve nově objevený ostrov Velikonočním. Už při prvním vstupu na pevninu tu mořeplavci spatří ohromné sochy zvané moai, ale nevěnují jim příliš pozornosti. Zato v budoucnosti budou označeny za jednu z největších záhad světa! „Uprostřed obrovského oceánu, v lokalitě, do které nikdo nejezdí, existuje tajemný a izolovaný ostrov. Je osázen obrovitými obludnými sochami, dílem nějaké neznámé rasy, dnes zdegenerované či ztracené, které stále zůstávají velikou záhadou,“ líčí ve svém deníku francouzský námořník a spisovatel Pierre Loti (1850–1923). Postupně zde má být nalezeno celkem 887 soch, jejichž stáří je odhadováno na 500–1000 let, ale mohou být mnohem starší. Vztyčeny jsou jen necelé tři stovky z nich. Některé mají na hlavě podivné klobouky a jejich tváře jsou nezvykle protáhlé a strohé, se širokým nosem, masivní bradou a velkýma obdélníkovýma ušima. Ale taková lidská rasa přece neexistuje! Nebo snad ano?

Domorodci, nebo cizinci?
Mnoho obřích soch má pocházet ze sopečného kráteru Rano Raraku, na jehož svazích lze dosud spatřit nedokončené exempláře. „Je zde i největší socha, vysoká 21,8 metru a vážící asi 270 tun... Nachází se tu také nejzajímavější socha zvaná Moai Tukuturi, výjimečná tím, že jako jediná klečí. Proto existuje domněnka, že mohla být vytesána jako první,“ upozorňuje nizozemská cestovatelka Liesl Clark. Za autory těchto fantastických monolitických soch jsou pokládáni zdejší domorodí obyvatelé Rapanujci, ale jejich technické možnosti jsou skromné. Proto panují pochybnosti, zda by dokázali sochy přemístit a vztyčit. Český technik Ing. Pavel Pavel (*1957) však objevuje jednoduchý způsob, jímž by mnohatunové kolosy dokázalo přemístit pouhých 16 lidí, a to jen s použitím provazů a páky! Tím de facto dokazuje, že je vskutku mohli vztyčit Rapanujci. Ale pokud si s jejich výrobou a přepravou dali takovou práci, musely pro ně mít zásadní význam. Odborníci se domnívají, že může jít o modly tzv. kultu předků. Ale pravdou je, že rysy tváří kamenných obrů se domorodcům příliš nepodobají. Zobrazují snad příslušníky nějaké jiné rasy, která kdysi ostrov navštívila, a opět zmizela do neznáma?

PROČ DÁVNÍ OLMÉKOVÉ ZAKOPÁVALI OBŘÍ HLAVY POD ZEM?
CO: olmécké hlavy
KDE: Mexiko
PROČ: neznámý náboženský kult
STÁŘÍ: až 3500 let
ZAJÍMAVOST: Většina obřích hlav měla být pohřbena pod zemí.

Bujným pralesem se ozývají rány, jak nářadí naráží na masivní čedičový kámen a odštěpuje z něj úlomky. Je asi 1200 let před naším letopočtem a kameníci starodávné středoamerické kultury Olméků právě vytesávají další obří kamennou modlu. Kolosální hlavy jsou vytvořeny z mnohatunových kusů skály a jejich výroba zabere dlouhé měsíce, ale přesto vznikají stále nové. Možná představují dávné bohy, či snad vládce Olméků, kteří od 15. do 4. století před Kristem ovládají dnešní Mexiko. Většina kamenných hlav je postupem času pohřbena pod zemí, ale v průběhu 19. století se začínají znovu objevovat na světle světa. Zprávy o obřích kamenných modlách jsou nejdřív považovány za pověsti, ale v roce 1938 známý americký archeolog Matthew Stirling (1896–1975) při expedici do mexické džungle vykopává jeden mimořádně zachovaný kousek. Potom se s nálezy olméckých hlav roztrhne pytel. Dnes jsou jich zaznamenány desítky. A stavějí archeology před jednu z největších záhad amerických dějin! Zdá se totiž, že starobylé kamenné sochy zachycují příslušníky africké negroidní rasy!

Přišli Olmékové z Afriky?
Podle odhadů mohou být olmécké kamenné hlavy staré až 3500 let, ale většina asi pochází z mladší doby. Mají na hlavě zvláštní přilby nebo podivné účesy a jejich obličeje zdobí široký plochý nos a plné masité rty, takže připomínají Afričany. „Myslím, že je nemožné, aby sochař dokázal vymyslet a zkombinovat různé charakteristiky a vytvořit natolik autentický rasový typ. Z toho vyplývá, že byl zřejmě použit skutečný žijící model,“ poukazuje známý britský badatel a spisovatel Graham Hancock (*1950). Mohli snad dávno před naším letopočtem Afričané přeplout Atlantik a dorazit až ke břehům dnešního Mexika? A nebyli to právně oni, kdo tady vytvořil vzkvétající kulturu? Vždyť původ starých Olméků dodnes není znám. Budují rozsáhlá posvátná centra a vytvářejí fantastická umělecká díla, ale v podstatě o nich již nevíme téměř nic. Otázky vzbuzuje rovněž fakt, že většina obřích hlav měla být zakopána pod zemí. Dosud není jisté, zda se tam dostaly jen shodou okolností, nebo je Olmékové zahrabávali schválně. Gigantické olmécké hlavy jsou bohužel jenom němými svědky, kteří nám o svých tajemných tvůrcích neprozradí nic. Dokážeme někdy odhalit jejich starobylé tajemství? A kolik dalších zakopaných olméckých hlav se ještě ve Střední Americe skrývá?

KOMU PATŘILY KAMENNÉ TVÁŘE Z TURECKÉ HORY NEMRUT?
CO: tváře neznámých božstev
KDE: hora Nemrut, Turecko
PROČ: strážci hrobky
STÁŘÍ: zhruba 2000 let
ZAJÍMAVOST: Všechny božské sochy byly postupně připraveny o hlavu.

Průzračným horským vzduchem zní pobízení dozorců, pohánějících dlouhé zástupy nosičů. Ti se úporně snaží na vrcholek hory Nemrut (2134 m n. m.) dopravit obří kamenné bloky. Král Antiochus I. (asi 86–38 př. n. l.), nejproslulejší panovník někdejší Komagenské říše na území dnešního Turecka, si chce na vrcholku hory nechat postavit hrobku, kterou by mohli vidět lidé z celého království. A která by budoucím pokolením připomněla jeho moc a slávu... Stavební projekt je vskutku velkolepý – vrcholek hory je podle jeho pokynů odstraněn a zarovnán a na jeho místě vzniká 50 metrů vysoká mohyla, jež shlíží na celé okolí. A má vskutku neobvyklé strážce – desetimetrové sochy starobylých bohů! „Po vybudování rodinné hrobky – mohyly na vrcholu, nařídil výstavbu dvou podobných kompozic kamenných bohů na východní a západní terase, která dokládá spojení helénských a perských bohů. Takže Apollo se stal Mithrasem, Heracles Artagenesem, Zeus Oromasdesem, Hera Teleiou a Hermes Heliosem. A šestá božská socha byl sám Antiochus,“ líčí současná bulharská cestovatelka Albena Shkodrova. Samotná mohyla je natolik výjimečnou stavbou, že může směle konkurovat starověkým sedmi divům světa. O to větší je překvapení, že se na horskou hrobku postupem času úplně zapomene...

Co se skrývá v nitru mohyly?
Od 1. století před Kristem, kdy byla mohyla postavena, uplyne devatenáct století, než si svět unikátní stavby znovu povšimne. Roku 1881 tudy cestuje německý inženýr Karl Sester. Od místních obyvatel zaslechne zprávy o obřích sochách a staré hrobce, jenže jim příliš nevěří. Dokud vrchol hory Nemrut nespatří na vlastní oči. Sochy jsou sice poškozeny a připraveny o hlavy, jež se válí na zemi, ale přesto vzbuzují údiv. Na místo záhy vyráží speciální německá expedice, jež poodhalí tajemství dávných věků. „Archeologové objevili nejen úžasnou hrobku se sochami, ale také někdejší hlavní metropoli Komagenské říše, město Arsameia, a mnoho starobylých ruin roztroušených po regionu,“ upozorňuje Albena Shkodrova. Přestože jsou archeologové ve výzkumném úsilí nečekaně úspěšní a jejich zásluhou proudí na Nemrut davy turistů, hrobka průzkumu odolává. Její odkrytí by totiž mohlo způsobit zřícení! Příliš nenapoví ani kamerová sonda. Odborníci se proto mohou jen dohadovat, co se v jejím nitru skrývá. Byla v minulosti vyloupena, nebo tu stále sní věčný sen král Antiochus, střežený sochami bezhlavých bohů?

Lenka Kabeláčová